Všichni dělají před sezónou žebříčky, ale já mám dlouhodobě problém, že jsem schopná dát dohromady nanejvýš TOP 3 pilotů, kterým doopravdy fandím. Vzhledem k tomu, že jeden z nich se ještě neprobral z kómatu, jedná se momentálně o TOP 2, zbytek bych si sice mohla vymyslet, ale bylo by to takové to fanouškovství ve stylu "když zajede dobrý výsledek, mám radost, respektive všimnu si toho". Takže tady vám nabízím takovou netradiční TOP 5, ale o to upřímnější:

Komu budu v nadcházející sezóně nejvíce fandit?

Mercedesu, aby získal titul mezi jezdci. Protože jestli ho získá někdo od Ferrari, tak přísahám, že mě jako Fernandova fanouška asi trefí.

Williamsu, protože to je takové moje poslední světýlko v současné tmě. Jen jednomu dalšímu týmu bych přála úspěch stejně tak moc (a ne, není to McLaren), ale ten tým má jiný problém. Takže když už o tom mluvíme, budu fandit též...

Peterovi Sauberovi, aby procitnutí ohledně toho, jaké idiotce předal tým, přežil v relativním zdraví, a sebral odvahu ukončit to trápení. Protože než předat tým takové... ehm, Monishe, to snad radši konec, i když po těch letech by mě to velmi mrzelo.

Smrťákovi, aby si konečně odnesl Bernieho Ecclestonea do nejhlubšího kruhu pekla a nechal ho tam.

Celé F1, aby už hlouběji nezabředávala do té krize, do jaké se zhruba od roku 2009 začala propadat. Člověk si myslí, že už jsme narazili na dno, a hle, on to stále není konec... Proto mi bude bohatě stačit, když už to nepůjde víc do háje, protože v nějaké zlepšení snad ani nejde doufat.

Na tento rozhovor jsem narazila před chvílí a strašně se mi líbí. Joanne umí o F1 krásně mluvit, a je velmi otevřená. Tak příjemné počtení.:)

O vašem manželovi koluje spousta historek – o divokých jízdách v ulicích měst, o šaškárnách v helikoptéře, o prodání domu, aniž by vám o tom řekl... Rád bych věděl, co z toho je pravda a co ne. Například profesor Sid Watkins rád vyprávěl historku, jak jel s Gillesem autem přes Sao Paulo, a mluvil o tom jako o děsivém zážitku. Prý se tehdy otočil dozadu na vás, aby vám něco řekl, a vy jste ležela na zemi.

            Ne, to není pravda. Gilles mě v autě nikdy neděsil. Mělo to své důvody. Poznala jsem ho v 16 a vyrůstala s ním. Skutečně jsem si myslela, že takhle řídí každý. Považovala jsem to za normální. Lidé o nás rádi vyprávějí historku, jak jsme cestu z Monaka do Balogne (4 a půl hodiny cesty) zvládli za dvě a půl hodiny, a já se prý celou dobu bála. Historka je to pravdivá, ale já se nebála. Vlastně jsem celou tu cestu prospala. Nevím proč, ale nikdy jsem se s ním nebála. Řídil takhle, i když v autě seděly děti, a mě nikdy nenapadlo říct mu, aby zpomalil.

A co ta helikoptéra? Jody Scheckter tvrdí, že Gilles létal normálně, dokud si nevšiml, že ho někdo pozoruje. Pak se prý začal předvádět.

            Musím přiznat, že jednou mě v helikoptéře vyděsil. Na jihu Francie jsou občas větrné bouře, které trvají i tři, čtyři dny, a v jedné takové bouři se Gilles rozhodl, že by bylo super proletět se v horách a otestovat autopilota. Takže jsme lítali nahoru a dolů a do stran a všude možně a on se chtěl ujistit, že to fakt bude fungovat. Nemohla jsem mu říct, aby okamžitě přistál a pustil mě ven, takže jsem tam musela zůstat sedět a celou tu bouři přežít. Byl z toho unešený, povídal mi: "Konečně jsem tě dokázal vyděsit."

A co to prodání domu?

            To je pravda. Jednoho dne přišel – bydleli jsme v mobilním domě – a řekl mi, že se stěhujeme. Ptala jsem se proč. "Protože jsem prodal dům." "Proč jsi prodal dům?" "Protože jsem potřeboval závodní auto." Byli jsme manželé tři roky. Byl impulzivní vždycky a ve všem. Nemyslel na následky. Prostě se rozhodl a pak už jen šel dál a čekal, co se z toho vyvine. Žil jenom v přítomnosti. Žili jsme několik měsíců u jeho rodičů a několik měsíců u mých rodičů, a pak jsme si koupili malý byt v Berthierville. Hodně jsme se stěhovali. Ale pak jsme si pořídili karavan a hodně jsme s ním cestovali po Státech a Kanadě. To bylo krásné období. Milovala jsem ten karavan. Líbilo se mi v něm žít. Byli jsme v něm my dva, naše dvě děti a německý ovčák.

Mám trochu problém napsat úvodní větu tak, aby to neznělo vtipně.:) Ale tak šup do toho rovnýma nohama...

Myšlenka tohohle článku je už poněkud vousatější, přišla jsem na ní v rámci jedné hodiny feminismu tento semestr. Ano, i na našem oboru se zjevil strašák feminismu, a zjevil se tam právě proto, abychom pochopili, že to strašák není. Na daný seminář se odvážně přihlásilo i několik mých spolužáků a všichni přežili ve zdraví psychickém i fyzickém.:) Byly to povídací a velmi zajímavé hodiny, místy vtipné, místy spíše tragikomické až smutné. Mimo jiného jsme se bavili i o negativních konotacích pojmu feminismus, a co s tím lze dělat, pokud se s tím vůbec ještě něco dělat dá. Napadl mě takový malý příspěvek k tomu, jak by se k rovnosti mužů a žen rozhodně přistupovat nemělo... Aneb i z F1 můžou občas vzejít zajímavé náměty pro školu.:)

Asi bych měla napsat nějaký článek, když už je konečně oficiální, že Fernando odchází z Ferrari... Ještě před pár měsíci mi to přišlo jako něco naprosto neuvěřitelného, ale teď už jsem s tím celkem popasovaná a jsem moc zvědavá na příští sezónu - vzhledem k tomu, že Fernando prohlásil, že "nikoho nepřekvapí, až oznámí, kam půjde", se nebojím, že bychom se s ním nakonec nepotkávali.:)

Vždycky jsem fandila spíš jezdcům než stájím, jediné dvě stáje, které mají tak nějak stále mojí jistou oblibu, jsou Williams a Sauber, naopak Ferrari jsem vždycky nesnášela, takže by mi to srdce nijak rvát nemělo... A nakonec ani nerve. Nejdřív jsem si říkala, sakra, Fernando přece nemůže odejít, on do Ferrari patří, tak moc se s tím týmem sžil... Ale teď si říkám, že je skutečně čas jít za novou výzvou, a že za ní měl možná skutečně odejít už o rok dřív. A díky angažování té nejpříšernější dvojice, jakou si umím představit, se můžu zase vrátit k tomu nesnášení...:D Ne, to jsou asi moc silná slova, vidím to tak, že budu Ferrari dál sledovat stejně jako Fernando - z fanouškovského zaujetí, ale jenom potud, pokud nebudou porážet má oblíbence. I když, v případě Kimiho bych udělala výjimku... V případě Vettela nikdy.:D

Vzpomněla jsem si taky včera na jednu písničku od mého oblíbeného zpěváka Darrena Hayese. Ne celá, ale některé její pasáže sedí na současnou situaci jako zadek na hrnec. Takže těmi pár řádky bych to teď asi uzavřela, a uvidíme, co nám nová sezóna přinese.

Ahoj, cizinče
Vzpomínáš si?
Kdysi jsi byl součástí mého života
Začátek září
Myslíš, že si vzpomenu?
Sentiment bodá jako nůž
Období se mění
Život se jinak uspořádává
Plný dobrých časů
Co mohlo být
Za všechno můžeš ty
A kdes vlastně byl
A jak čas plyne dál...

Jsi tam, kdes chtěl být?
Dostal ses tam snadno?
Musel jsi něco obětovat?
Vzal jsi to ostře doleva
Když jsi měl zatočit doprava?

Vím, že ti z vás, co mě sledují na sociálních sítítch, musí mít pocit, že už jsem toho k tématu "Jules" napsala až až, ale já se stejně potřebuju vykecat ještě nějak obsáhleji. Takže pokud tenhle článek nebudete chtít číst, pochopím to, ale něco mi říká, že nebudu jediná, kdo si trochu potřebuje ulevit.

Ostatně, oblíbený jezdec se vám nepřizabíjí každý den.

Poprvé jsem takový šok zažila, když měl nehodu Cristiano da Matta. Stalo se to poté, co odešel z F1 do USA, možná si tu kolizi ještě vybavíte - slavná srážka s jelenem. Cristiano měl těžké poranění hlavy, a stejně jako ve všech těchto případech, následovalo po operaci 24hodinové hrobové ticho, v tomto případě o to větší, že twitter a facebook tehdy ještě snad ani nebyl. Přesto, nebo možná právě proto, to pro mě tehdy nebylo tak hrozné, jako současných 24 hodin. A taky to pro mě možná bylo o to horší, že když se mě mamka pokusila uklidnit, tak to udělala dost nešťastným způsobem, protože mi řekla: "Víš, jak bylo mě, když jsem viděla Ronnieho nehodu a pak jsem ráno vstala a zjistila, že už nežije?" Na to se prostě nedalo reagovat jinak než hlubokým, srdceryvným vzlyknutím a větou "Já ale nechci, aby Jules umřel!".

Nevím, kolik z vás už slyšelo o omezení rádiové komunikace, já to zpočátku považovala za vtip. Ale o vtip se zjevně nejedná, takže - co tedy (mimo jiného) týmy nově smí a nesmí říkat do rádia?

Co se od VC Singapuru nesmí říkat:

- Detaily ohledně sektorového času a údaje, kde je závodník pomalejší a kde rychlejší.
- Informace o úpravě nastavení pohonné jednotky.
- Informace

Napadla mě včera taková myšlenka, nemám ani pořádně promyšleno, jak to chci vlastně napsat, ale zajímal by mě váš názor a hlavně se chci o tenhle postřeh podělit, takže do toho, snad to bude pochopitelné.:)

Bude se to týkat dvou zdánlivě nesourodých věcí, které vyvolaly v poslední době velké vášně - angažování Verstappena a bučení. Můj názor na první jmenovanou věc ti z vás, co mě sledují na FB, jistě dobře znají. Pro ty z vás, co nesledují, nebo třeba pro ty, kteří ten status přehlédli, sem kopíruju vyjádření Jacquese Villeneuva, se kterým souhlasím všema deseti:

"Superlicence by měla být něco, co má význam, ne něco, co dostanete za 300 odjetých kilometrů. Tohle angažmá nemůže mít dobrý efekt. Pokud Verstappen neuspěje, zničí ho to. Pokud uspěje, F1 ztratí svůj smysl coby něčeho, k čemu se musíte propracovat, vyrůst. Nebude ničím. Z tohohle zkrátka nic dobrého nevzejde."

A teď přeskočíme k onomu bučení. Nejen co se týče Rosberga, ale sáhneme i do minulosti, co se týče Vettela. Nakolik nám to bučení mohlo mluvit z duše (a že jsem se tím zabývala v jednom z dřívějších článků), zvedla se po internetu i mezi lidmi z F1 velká vlna nevole k takovému chování, které bylo podle těchto prohlášení "absolutně bez respektu".

Jinak se to prostě pojmenovat nedá. Sice jsem dnešní závod neviděla, ale sledovala jsem aspoň online komentář, a novinky sleduju i nadále. A tohle řekl dnes po závodě Hamilton médiím:

"Pro mě ta situace vypadala celkem jasně, ale měli jsme meeting a v podstatě řekl, že to udělal naschvál. Že prý se tomu střetu dalo zabránit, ale on to udělal naschvál. Řekl, že to udělal, aby "mi

Uděláme si "anketu", kdo je větší nezdvořák/hulvát/idiot/no prostě říkejte tomu jak chcete...:D

Respektive, myslíte, že Sergio svým dnešním prohlášením o tom, že by ženu nechtěl za týmovou kolegyni, protože by bylo hrozné, kdyby ho porazila, a že by proto bylo lepší mít ji v kuchyni, trumfnul následující dva výroky, které kdysi také hnuly žlučí mnoha lidem?

"Představte si, jak se musí cítit ten, kdo ženským závodnicím zapíná pásy. A nejméně jednou za měsíc bychom ženy na trati neměli radši potkávat."

"Ženy by se měly oblékat pouze do bílého - stejně jako další kuchyňské spotřebiče."

Uhodnete, kdo to řekl? Napovím vám, že řeč byla o Danice Patrick a jejích pokusech dostat se do F1, a do jednoho z autorů byste to rozhodně neřekli, zatímco ten druhý už řekl i horší věci.

A proč tenhle článek píšu? Protože mě osobně to Sergiovo plácnutí ve srovnání s tímhle přijde jako máček. Což neznamená, že nezaslouží lekci slušného chování, ať už ve formě promluvení do duše nebo pecky čumákovky.

EDIT: Co měl údajně Perez doopravdy říct:

• Interviewer:On Friday there will be a woman for the first time in 22 years, what do you think?
• Perez:Yes Susie, a great driver and showing that women can also be in this difficult world. Hope she does well, it is also difficult to judge her work just in one practice. She is not familiar with the car, the cars are hard to drive. Silverstone is a hard circuit so don't expect too much from her.
• Interviewer:But would you like to have a woman as team-mate because we are very complicated
• Perez:No no, imagine if a woman beats you that would be bad, would be better to have her in the kitchen

Posledních pár let mi přišlo, že Jacques nějak ztrácí na ostrosti. Z kdysi nenáviděné postavy nejdřív paddocku, později zákulisí, se dokonce jeden čas stal někdo, koho lidi poslouchali a jehož názory uznávali! Na přelomu tisíciletí něco naprosto nemyslitelného.:D Ale Jacques tento víkend ukázal, že být kontroverzní stále umí.

Abych to osvětlila - ne se všemi jeho výroky souhlasím. Ale odjakživa se mi líbilo, že umí říct svůj názor - a nekňourat u toho, i když jeden čas už to tím kňouráním dost zavánělo. Kolik jezdců, včetně těch bývalých, vám něco do médií řekne na plnou hubu? Z těch současných asi jen Lewis Hamilton, když mu rupnou saze (Kimi by možná taky něco řekl, kdyby uměl mluvit), z těch bývalých to podle mého soudu nejlépe uměl Michael Schumacher - a jeho přestřelky se Jacquiem, ach, jak ty mi chybí. Když se do sebe pustili ti dva, tak to vždycky stálo za to.:)

Asi všichni víte, proč tohle vytahuju zrovna teď - toho hanění Kimiho je plný internet. Jacques dlouhodobě nemá Kimiho rád, takže mě osobně další výpad nijak nepřekvapil, a vlastně ani neřekl nic, co by neřekl už předtím. Tohle je zrovna ten případ, kdy s ním úplně dvakrát nesouhlasím, na druhou stranu - to, že je potřeba máknout na autě, to víme. Že je Kimi v týmu nový, to víme taky. A technické problémy jsou prostě svině a nevyhýbají se nikomu, nemluvě o karambolech s jinými jezdci. Ale aby někdo s Kimiho zkušenostmi a talentem zajížděl takhle strašně nemastné neslané závody (všimněte si, píšu závody, ne výsledky), to mi trochu zůstává rozum stát... A je to šíleně frustrující i pro mě coby pro fanouška, natož jak frustrující to asi musí být pro Kimiho a lidi z jeho části garáže. Alonso je s týmem za ta léta srostlý a ví, co dělat nejen v komunikaci s týmem, ale i s tou pojízdnou plechovkou (jinak se letošní Ferrari bohužel nazvat nedá), ale... Nemůžu si pomoct, nějak mám pocit, že Kimi tomu nedává všechno, co může. Ale to je čistě jenom můj subjektivní pocit a budu jen ráda, když mě Kimi vyvede z omylu. Ale to jsem trochu odbočila...