#ForzaJules

Vím, že ti z vás, co mě sledují na sociálních sítítch, musí mít pocit, že už jsem toho k tématu "Jules" napsala až až, ale já se stejně potřebuju vykecat ještě nějak obsáhleji. Takže pokud tenhle článek nebudete chtít číst, pochopím to, ale něco mi říká, že nebudu jediná, kdo si trochu potřebuje ulevit.

Ostatně, oblíbený jezdec se vám nepřizabíjí každý den.

Poprvé jsem takový šok zažila, když měl nehodu Cristiano da Matta. Stalo se to poté, co odešel z F1 do USA, možná si tu kolizi ještě vybavíte - slavná srážka s jelenem. Cristiano měl těžké poranění hlavy, a stejně jako ve všech těchto případech, následovalo po operaci 24hodinové hrobové ticho, v tomto případě o to větší, že twitter a facebook tehdy ještě snad ani nebyl. Přesto, nebo možná právě proto, to pro mě tehdy nebylo tak hrozné, jako současných 24 hodin. A taky to pro mě možná bylo o to horší, že když se mě mamka pokusila uklidnit, tak to udělala dost nešťastným způsobem, protože mi řekla: "Víš, jak bylo mě, když jsem viděla Ronnieho nehodu a pak jsem ráno vstala a zjistila, že už nežije?" Na to se prostě nedalo reagovat jinak než hlubokým, srdceryvným vzlyknutím a větou "Já ale nechci, aby Jules umřel!".

Taky mi zároveň vytanuly na mysli všechny možné nehody, které měly špatný konec - namátkou Mariina nehoda, která zpočátku vypadala s tou Julesovou dost podobně, nebo nehoda Toma Pryce, díky které jsem si uvědomila, že jenom fakt, že Jules vůbec tu nehodu přežil, je zase jen dalším důkazem, jak se bezpečnost F1 úžasně posunula kupředu. No a třetí nehodu, na kterou jsem si vzpomněla, velmi pravděpodobně nebudete znát, stala se kousek od našeho domu při jedné rallye. Nešlo v ní o to, že by se jezdec zranil, ale o to, že dostal za volantem infarkt. Jen kousek odtud byl připravený vrtulník, který ale nakonec nevzlétl, protože dotyčného jezdce museli čtyřikrát oživovat a údajně ho do vrtulníku nemohli vzít, dokud nebude stabilní. Proto, když vyšlo najevo, že Julese se rozhodli nepřepravit vrtulníkem z medicínských důvodů, tak mě málem trefilo...

Okamžitě se samozřejmě začalo spekulovat, kdo za tu nehodu může. Měl se závod posunout? Měl se zavolat SC okamžitě, jakmile Sutil vylétl z tratě? Osobně si myslím, že se zde jednalo pouze o shodu hloupých náhod. Co se týče třeba toho, že by měl za mokrého závodu být na trati SC pokaždé, když se kolem trati pohybuje odtahový jeřáb - opět si vzpomeňme na další nehody, tentokrát na Brazílii 2003. Tehdy parkovali v jedné zatáčce hned tři vozy najednou - první dva dokonce asi pět vteřin po sobě, třetí parkoval o kolo později, právě, když tam byla úklidová četa, která před ním ale naštěstí stihla utéct. Všechno je to zkrátka o blbých náhodách, a vážné nehody často působí jako zásah osudu - koho by třeba napadlo, že z jednoho vozu upadne pružina zrovna na rovince a zrovna trefí jiného jezdce do hlavy? Jediné, co se mi tak doopravdy nelíbí, je věc, na kterou jsem upozorňovala včera na FB - že to vypadá, že v době, kdy se Julesova nehoda stala, bylo máváno zelenými vlajkami, když přitom podle oficiální telemetrie byla v zatáčkách 7 a 8 žlutá fáze.

Nevím, jestli se nám, fanouškům, a především jezdcům a členům týmů povede se s tímhle víkendem vyrovnat do příštího závodního víkendu. Teď hlavně musíme jenom Julesovi přát, aby se co nejrychleji uzdravil, a pokud tohle přežije (buďme realisti), tak aby měl co nejméně trvalých následků.