Ženská za volantem

Mám trochu problém napsat úvodní větu tak, aby to neznělo vtipně.:) Ale tak šup do toho rovnýma nohama...

Myšlenka tohohle článku je už poněkud vousatější, přišla jsem na ní v rámci jedné hodiny feminismu tento semestr. Ano, i na našem oboru se zjevil strašák feminismu, a zjevil se tam právě proto, abychom pochopili, že to strašák není. Na daný seminář se odvážně přihlásilo i několik mých spolužáků a všichni přežili ve zdraví psychickém i fyzickém.:) Byly to povídací a velmi zajímavé hodiny, místy vtipné, místy spíše tragikomické až smutné. Mimo jiného jsme se bavili i o negativních konotacích pojmu feminismus, a co s tím lze dělat, pokud se s tím vůbec ještě něco dělat dá. Napadl mě takový malý příspěvek k tomu, jak by se k rovnosti mužů a žen rozhodně přistupovat nemělo... Aneb i z F1 můžou občas vzejít zajímavé náměty pro školu.:)

Ti z vás, kteří mě znají déle, vědí, že jsem vždycky byla zapřísáhlým odpůrcem žen v motosportu - přišlo mi to zkrátka směšné, zejména proto, že se ženám dostávalo podpory za výkony, za které by si jiných jezdců nikdo ani nevšiml. Nejvíc to asi bylo vidět na případu Danicy Patrick, která měla coby závodnice-žena výsledky sice nadprůměrné, ale v porovnání se závodníky-muži naopak podprůměrné. Přesto na sebe dokázala strhnout obrovskou pozornost médií i sponzorů. Wow, ženská nejen že umí řídit, ženská umí dokonce i občas se ocitnout v první pětce! To jsou věci, co? Kdo by to do těch ženskejch řekl.

Tahle averze mě opustila poté, co jsem viděla, co všechno se může do F1 dostat, pokud to má dostatek peněz. Jaký je pak rozdíl mezi tím, jestli se do F1 dostane někdo jenom proto, že má reprodukční orgány uvnitř, nebo někdo, kdo je úplný nýmand, ale má od sponzorů tři pytle peněz? Danica si své úspěchy aspoň poctivě vyjezdila - i když to nic nemění na tom, že nebyla ani první, ani poslední, ani nejlepší. Stejně jako například taktéž poměrně dobře oceňovaná Katharine Legge. Focení erotických fotografií a růžová auta k tomu asi jako součást jakéhosi "ženského stylu" patří, i když mě osobně to přijde laciné a občas na hranici vkusu.

Pak je tu ale případ Susie Wolff. Poté, co se nám Patrick, Legge, Duno, Stoddart a další závodnice snažily pomalu a nenápadně naznačit, že ženské se nemusí v motosportu prosadit jenom proto, že jsou pro média zajímavým úkazem, přijde tohle. Vtípky o tom, že se Susie dostala do F1 přes postel by se daly přejít, kdyby... Zkrátka kdyby žádné kdyby nebylo. Po nahlédnutí do jejích kariérních statistik každého trkne, že nejen mezi závodníky jako takovými, ale i mezi závodnicemi je X lidí, kteří by si pozici testovacího jezdce zasloužili asi stokrát tolik - ale když už jsme v tom, tak ne že by na tom Maria de Villota byla nějak extra lépe... Člověk si ale zkrátka nemůže nevšimnout vývoje v její kariéře od roku 2011, kdy si vzala Tota Wolffa - jedině že by to záměrně vidět nechtěl. To by ale ještě nebyl důvod k nějakému pohoršení, nebo důvod k tomu dávat Susie jako příklad toho, jak se to nemá dělat. Co ale považuju za vyloženě směšné je její účast v Race of Champions. Susie nikdy nic nevyhrála, nevyhrála ani závod, natož šampionát! Její největší úspěch je starý deset let, kdy skončila pátá v celkovém pořadí série Formula Renault UK. Tahle sezóna trčí z jejích statistik trochu jako bolavý prst, protože ve všech ostatních to byl těžký průměr a pokud nepočítáme sezónu 2004, podařilo se jí za všechny ostatní absolvované sezóny (ať už v jakékoliv sérii) získat jedno jediné pódium.

Jako pardon, ale kde to sakra jsme. Pak se na závodnice nemá dívat jako na něco cizího, co nemá (nejen)  v F1 co dělat.