|
SGP, tedy plochá dráha, je sport, který, dalo by se říci, mnoho let "aktivně nesleduji". Hned vysvětlím.:D Vždycky, když někde narazím na přenos, zásadně nepřepínám. Vždycky mě závod baví, mám dokonce i své oblíbence, zkrátka by se dalo říct, že to je další motosport, který mám ve svém hledáčku. Zároveň ale přenosy aktivně nevyhledávám a abych pravdu řekla, posledních několik sezón jsem je už ani moc neregistrovala, novinky se ke mě dostávaly pouze kusé skrze FB. Na konci minulého roku jsem si ale řekla, že je načase splnit si pro každého českého fanouška motosportu, a ploché dráhy zvlášť, jednu téměř povinnost - navštívit závod SGP na Markétě. Spoiler alert - divím se, že mě něco takového nenapadlo dřív, a příští rok rozhodně plánuju jít znovu. Původně jsme měli jít ve třech, nakonec mi společnost dělala jenom Kat. Trochu jsme se tam v té záplavě polských fanoušků ztrácely, ale o tom později.:D Narozdíl od F1 nebo MotoGP, závod SGP se jede v sobotu a bez kvalifikace, v pátek je pouze trénink. Z rozličných důvodů jsme se rozhodly, že páteční program vynecháme a půjdeme jenom na jeden den. Vzhledem k tomu, že ani já, ani Katka nejsme kdovíjak aktivními fanoušky SGP, bylo to celkem logické rozhodnutí. Sobotní program začínal od půl páté a to byl i čas, kdy jsme se objevily před hlavním vstupem. Přišlo mi, že tam v tu chvíli bylo už docela dost lidí, ale byl to ve skutečnosti jenom opravdu malý zlomek toho, co přišlo později. Čekání na okamžik, kdy se otevřou vstupy, nám krátila skupina, neúnavně hrající nejrůznější lidové odrhovačky. Potkaly jsme je pak v areálu ještě mockrát, pokaždé na jiném místě.:D Poté, co jsme vklouzly dovnitř, jsme se rozhodly projít si zázemí, ať víme, co kde je a jakou zábavu nám eventuálně stadion nabízí, než začne závod. Tehdy se odehrála scénka, na kterou dodnes s úsměvem vzpomínám, ale bohužel se jedná o situační humor, takže je komika celé situace špatně přenositelná pro někoho, kdo u ní přímo nebyl. Nicméně pokusím se vám to nastínit co nejvěrněji.:) Jelikož z naší dvojice jsem se vyznala v jednotlivých závodnících o něco lépe než Kat, nadhodila jsem už dříve ten den pár jmen, které by mohla znát. Po vstupu do areálu nás napadlo, že jezdci jaksi nenosí jmenovky a pokud na nějakého narazíme, měly bychom spíš vědět, jak vypadá. Tak říkám: "No, podle vzhledu bys určitě mohla znát Taie Woffindena... *šokovaný výraz, oči rozšířené údivem* ...který právě prochází okolo nás!" :D Jak se ukázalo, šel na autogramiádu pořádanou Monsterem, a vlastně se mě tam snažil přesvědčit, že jsem mu křivdila, když jsem ho kdysi neměla ráda. Monster autogramiáda byla taková zvláštní autogramiáda - nejprve slečny hostesky naházely do publika několik triček zdarma, vzápětí přišla vybraná čtveřice jezdců, sedla si za stůl a začala podepisovat karty, které slečny následně nosily přihlížejícím lidem. Nestály jsme tam celou dobu, nicméně za těch několik minut, co jsme tam strávily, se jediný Tai zvedl a šel přímo za fanoušky. To nám přišlo opravdu milé a mnohem osobnější než systém s házením kartiček do davu. Druhou autogramiádu, jako již na Markétě tradičně, organizoval přímo pořadatel závodu a na podpisy jezdců byly připravené kolonky přímo v programu, který si fanoušci mohli koupit u jednoho ze vstupů (stál 120 korun a mám ho doteď vystavený na stole :D). Na tu jsme se nakonec rozhodly nejít a byla to docela škoda, protože jedním z pozvaných byl Emil Sayfutdinov, který se později stal jednou z osobností celého večera.:D Poté, co jsme si prošly zázemí, jsme se vydaly na obhlídku okruhu. Bylo krásné počasí, takže i okruh vypadal nádherně.   |
|
2003. "Hmmm, Nicky Hayden, to je docela cool jméno. A je v týmu s Rossim? Tak tomu budu fandit." Ano, mé největší lásky z motosportu vznikly na základě "cool" jména.  Ten stejný rok. Obarvit se na černo nebyla dobrá volba. Když vypadáte jako bledule nemocná, nemůžete se pak divit, že o vás náctileté fanynky píšou sladkobolná dramata.  2004. "Hele, on má nejen cool jméno, on je i hodně dobrej. A bláznivej. Toho budu mít fakt ráda. Teda, už mám." Pořád jsem řešila dilema, jestli Rossi nebo Gibernau. Nicky tohle dilema vyřešil jednou provždy.  2005. Us5 vydávají první singl. Asi si říkáte, co má proboha tenhle boyband, který dnes už nikdo nezná, společného s Nickym. No zaprvé byl jeden z jejich členů Nickymu opravdu podobný (aspoň podle mě), a zadruhé jsem začala chodit na fóra o Us5 a abych byla inkognito a zároveň trochu dávala najevo svou fanouškovskou příslušnost, začala jsem používat přezdívku NickyHayden. Tradá, má třetí stálá přezdívka byla na světě. Mimo jiného jsem si jí taky vybrala proto, že jsem tehdy měla dojem, že Nickyho nikdo nezná, lidi to budou brát jako holčičí přezdívku a přestanou si mě plést s klukem. |