Příběh půlky mého života

2003. "Hmmm, Nicky Hayden, to je docela cool jméno. A je v týmu s Rossim? Tak tomu budu fandit." Ano, mé největší lásky z motosportu vznikly na základě "cool" jména.

Ten stejný rok. Obarvit se na černo nebyla dobrá volba. Když vypadáte jako bledule nemocná, nemůžete se pak divit, že o vás náctileté fanynky píšou sladkobolná dramata.

2004. "Hele, on má nejen cool jméno, on je i hodně dobrej. A bláznivej. Toho budu mít fakt ráda. Teda, už mám." Pořád jsem řešila dilema, jestli Rossi nebo Gibernau. Nicky tohle dilema vyřešil jednou provždy.

2005. Us5 vydávají první singl. Asi si říkáte, co má proboha tenhle boyband, který dnes už nikdo nezná, společného s Nickym. No zaprvé byl jeden z jejich členů Nickymu opravdu podobný (aspoň podle mě), a zadruhé jsem začala chodit na fóra o Us5 a abych byla inkognito a zároveň trochu dávala najevo svou fanouškovskou příslušnost, začala jsem používat přezdívku NickyHayden. Tradá, má třetí stálá přezdívka byla na světě. Mimo jiného jsem si jí taky vybrala proto, že jsem tehdy měla dojem, že Nickyho nikdo nezná, lidi to budou brát jako holčičí přezdívku a přestanou si mě plést s klukem.

2006. "Vale spadl, Nicky je mistr." Ač jí nemám uloženou, dodnes si tu sms pamatuju. Bohužel jsem Nickyho vítězný závod nemohla vidět na vlastní oči, ale i tak to pro mě byl zážitek. Ten americký "usmrkanec" to dokázal!

Stejný rok. Vznikly 66, spřízněné duše spojené šestkami. Long story short, já měla ráda Nickyho, SAduska měla ráda Valeho, neptejte se mě jak, ale vznikly z toho dvě duše v jednom těle a několik velmi vtipných konverzací na icq. A dlouholetá slabost pro jejich společné fotky.

...už jsi na to sama, 46.

I když v posledních letech můj zájem o motorky značně opadl, pořád pro mě byl Nicky číslem jedna. Narodil se jenom jeden den po Fernandu Alonsovi (ano, dokonce i ve stejném roce) a v motorkách pro mě byl přesně tím, čím je pro mě Fernando ve formuli. Vždycky mě na něm fascinovala jeho bezstarostnost, otevřená povaha a přístup "hlavně se z toho nepodělat". To, že svůj titul v MotoGP vyhrál se sešroubovanou rukou, jsme zjistili až nějaký ten pátek poté, když musel na operaci. I když jeho mise Ducati byla docela bolestivá, pořád si dokázal zachovat odstup a optimismus. A velkohubá prohlášení Cala Crutchlowa na Nickyho adresu jsou důvod, proč jsem Calovi dodnes nepřišla na chuť. I když ten upřímný zármutek mu věřím.

Nicky, nejsou slova, která by vyjádřila, jak moc ti za všechno děkuju a jak moc mi už teď chybíš. Díky, že jsi tu s námi byl, a je mi jenom líto, že jsi nemohl zůstat déle.