Speedway Grand Prix, 26. 5. 2018, Praha

SGP, tedy plochá dráha, je sport, který, dalo by se říci, mnoho let "aktivně nesleduji". Hned vysvětlím.:D Vždycky, když někde narazím na přenos, zásadně nepřepínám. Vždycky mě závod baví, mám dokonce i své oblíbence, zkrátka by se dalo říct, že to je další motosport, který mám ve svém hledáčku. Zároveň ale přenosy aktivně nevyhledávám a abych pravdu řekla, posledních několik sezón jsem je už ani moc neregistrovala, novinky se ke mě dostávaly pouze kusé skrze FB. Na konci minulého roku jsem si ale řekla, že je načase splnit si pro každého českého fanouška motosportu, a ploché dráhy zvlášť, jednu téměř povinnost - navštívit závod SGP na Markétě. Spoiler alert - divím se, že mě něco takového nenapadlo dřív, a příští rok rozhodně plánuju jít znovu. Původně jsme měli jít ve třech, nakonec mi společnost dělala jenom Kat. Trochu jsme se tam v té záplavě polských fanoušků ztrácely, ale o tom později.:D

Narozdíl od F1 nebo MotoGP, závod SGP se jede v sobotu a bez kvalifikace, v pátek je pouze trénink. Z rozličných důvodů jsme se rozhodly, že páteční program vynecháme a půjdeme jenom na jeden den. Vzhledem k tomu, že ani já, ani Katka nejsme kdovíjak aktivními fanoušky SGP, bylo to celkem logické rozhodnutí. Sobotní program začínal od půl páté a to byl i čas, kdy jsme se objevily před hlavním vstupem. Přišlo mi, že tam v tu chvíli bylo už docela dost lidí, ale byl to ve skutečnosti jenom opravdu malý zlomek toho, co přišlo později. Čekání na okamžik, kdy se otevřou vstupy, nám krátila skupina, neúnavně hrající nejrůznější lidové odrhovačky. Potkaly jsme je pak v areálu ještě mockrát, pokaždé na jiném místě.:D Poté, co jsme vklouzly dovnitř, jsme se rozhodly projít si zázemí, ať víme, co kde je a jakou zábavu nám eventuálně stadion nabízí, než začne závod. Tehdy se odehrála scénka, na kterou dodnes s úsměvem vzpomínám, ale bohužel se jedná o situační humor, takže je komika celé situace špatně přenositelná pro někoho, kdo u ní přímo nebyl. Nicméně pokusím se vám to nastínit co nejvěrněji.:)

Jelikož z naší dvojice jsem se vyznala v jednotlivých závodnících o něco lépe než Kat, nadhodila jsem už dříve ten den pár jmen, které by mohla znát. Po vstupu do areálu nás napadlo, že jezdci jaksi nenosí jmenovky a pokud na nějakého narazíme, měly bychom spíš vědět, jak vypadá. Tak říkám: "No, podle vzhledu bys určitě mohla znát Taie Woffindena... *šokovaný výraz, oči rozšířené údivem* ...který právě prochází okolo nás!" :D Jak se ukázalo, šel na autogramiádu pořádanou Monsterem, a vlastně se mě tam snažil přesvědčit, že jsem mu křivdila, když jsem ho kdysi neměla ráda. Monster autogramiáda byla taková zvláštní autogramiáda - nejprve slečny hostesky naházely do publika několik triček zdarma, vzápětí přišla vybraná čtveřice jezdců, sedla si za stůl a začala podepisovat karty, které slečny následně nosily přihlížejícím lidem. Nestály jsme tam celou dobu, nicméně za těch několik minut, co jsme tam strávily, se jediný Tai zvedl a šel přímo za fanoušky. To nám přišlo opravdu milé a mnohem osobnější než systém s házením kartiček do davu.

Druhou autogramiádu, jako již na Markétě tradičně, organizoval přímo pořadatel závodu a na podpisy jezdců byly připravené kolonky přímo v programu, který si fanoušci mohli koupit u jednoho ze vstupů (stál 120 korun a mám ho doteď vystavený na stole :D). Na tu jsme se nakonec rozhodly nejít a byla to docela škoda, protože jedním z pozvaných byl Emil Sayfutdinov, který se později stal jednou z osobností celého večera.:D

Poté, co jsme si prošly zázemí, jsme se vydaly na obhlídku okruhu. Bylo krásné počasí, takže i okruh vypadal nádherně.

Všude kolem byly stánky s víceméně tím samým jídlem a pitím (nabídka nebyla moc široká, ale to je nakonec jenom dobře, přílišná širokost nabídky je někdy spíš na škodu) a na okruhu vládla v podstatě domácká atmosféra. Ta přetrvala po celý večer, i když se některé emoce pěkně přiostřily.

Okruh nejde obejít celý, z jedné strany končí přímo nad zázemím pro závodníky. Bohužel tam nebylo moc dobře vidět, takže o fotky se nepodělím, viděli byste jenom střechu, plot a kousky garáží.:D

Došly jsme si koupit něco k pití a pak už jsme šly obsadit místa. Sektory i sedadla jsou číslované, takže člověk nemusí mít strach, že mu někdo zasedne dobré místo - každý má svou místenku, samozřejmě kromě těch, kteří mají lístky na stání. Musím říct, že jsme vychytaly lepší místa, než jsem čekala - seděly jsme na začátku první zatáčky a krásně jsme viděly nejen na prostor startu a cíle, ale i na informační tabule. Jediná nevýhoda byl (a říkám si, jaký jsem blbec, že mě to netrklo, ale i tak bych si jinam sednout asi nešla) všudypřítomný bordel, který odletoval od driftujících motorek. Prach byla jedna věc (to naštěstí většinou ne sice vyřešil, ale zlepšil kropící vůz), druhá věc byly malé kamínky, které z tratě odletovaly i přes snahu pořadatelů a jednomu pánovi, který seděl za námi, dokonce rozbily čelo. Začala jsem se trochu bát o své brýle...:D Naštěstí se mě ani jim nic nestalo.

Ještě před závodem si jezdci prošli trať a pozdravili se s fanoušky. Při té příležitosti jsme si řekly, komu tedy budeme fandit, a naše volba byla následující - Nicki Pedersen (můj oblíbenec), Tai Woffinden (z výše zmíněných důvodů), Emil Sayfutdinov (na počest jeho fanynky Kamči) a Václav Milík (musíme přece podpořit českou stopu). Až na Vaška jsme si je také všechny zvěčnily.:)

Pro ty z vás, kteří nevědí, jak se jezdí závod SGP, je to následující - jede se na celkem 23 heatů. Jeden heat má čtyři kola, po čtyřech heatech je vždy přestávka. Jezdců je celkem 16 a v jednotlivých heatech se různě střídají. Podle pořadí v cíli se pak rozdělují body od 3 do 0. Po 20 heatech nastává semifinále, které má 2 kola a nastupuje do něj osmička bodově nejlepších. A jak už asi tušíte, 23. heat je finále, do kterého postupují dva nejlepší z každé semifinálové jízdy.

Začátek byl takový vlažnější - ne samozřejmě ze strany jezdců, ale spíš ze strany nás, fanoušků - ale postupně jsme se dostávali do varu a na stadionu vznikla super atmosféra. Notnou měrou k ní přispěli polští fanoušci, kterých bylo snad i víc než těch českých - přinejmenším byli hlasitější. Měli důvod, Maciej Janowski jim dělal skutečně radost a společně s Taiem Woffindenem byl dlouho naprostým suverénem závodu. Z našich oblíbenců se do semifinále bez problénů dostal i Emil a v napínavém finiši i Nicki. Na semifinále jsme se proto s Katkou těšily, vypadalo to pro nás velmi slibně.

Semifinále se ale ukázalo být nejdivočejší částí celého závodu. Jak se předešlé heaty obešly téměř bez karambolů, když tedy nepočítám Jasona Doyla, který se vyválel přímo před námi a nechtělo se mu zvedat, navíc má číslo 69, takže mě se pár vteřin dělalo docela špatně, tak v semifinále se padalo o stošest. Pravidla SGP jsou taková, že jezdec, který způsobí přerušení závodu, ať už tím, že sám spadne nebo sejme někoho jiného, je z restartu diskvalifikován. Nejdřív se tímto způsobem vyautoval Nicki, takže jsem měla pořádný důvod si zanadávat, v druhém semifinále pak došlo ke kontaktu mezi Emilem a Maciejem Janowským. Rozhodčí ale posoudili tento incident úplně jinak než my a vyloučili Janowského s tím, že byl příliš agresivní. Na stadionu se v tu chvíli rozpoutalo polské peklo, posílené tím, že Maciej se šel s rozhodčími hádat, ale samozřejmě mu to nebylo nic platné. Semifinále se tak složilo z Emila, Taie, Freddieho Lindgrena a Patryka Dudka, takže Polákům zůstalo ještě aspoň jedno želízko v ohni. A když už zmiňuju Patryka, tak jenom musím poznamenat, že jeho najetí do Emila hned po restartu mi připomnělo pokřik, který jsme používali jako děti, a to "oplatky se nepečou".

Aby těch pádů nebylo málo, tak ve finále málem spadl i Tai po tvrdém manévru od Freddieho (který si za to na internetu vysloužil mnohem horší hejty, než jaké dostal Emil přímo na stadionu), finále se ale nepřerušovalo, protože Tai se na svém stroji udržel. Závěrečná bitva se odehrávala mezi Patrykem, který celou dobu vedl, a Freddiem, který se ho všemožně snažil dostat. Vzhledem k Patrykovu manévru na Emila jsme v této bitvě pochopitelně nemohly s Katkou fandit nikomu jinému než Fredrikovi.:D Přišla poslední zatáčka, Freddie si najel hodně zeširoka, zadriftoval... A o pár centrimetrů Patryka porazil! Radovaly jsme se, jako kdyby Fernando vyhrál třetí titul, a bylo úplně jedno, že jen pár sekund předtím ten samý jezdec, kterého tak oslavujeme, zkazil závod Taiovi.

Závěrečné shrnutí by tak mohlo znít naprosto jednoduše - jestli budete mít příležitost jít na plochou dráhu, běžte. I když třeba nejste zrovna oddaný fanoušek, je to napínavá zábava, která vás svou atmosférou prostě dostane.:)