Z mého soukromého pozorování různých internetových fanouškovských komunit a různých debat jsem dala dohromady několik svých dojmů a názorů, se kterými mám dojem, že bych asi moc nepochodila.:) Týkají se všeho možného a třeba dokonce najdu i spřízněné duše, co si myslí totéž. I když nevím, nevím...:D

1. Nemám ráda Sennu. A teď myslím toho skutečného, ne Bruna Nechci-Aby-Mě-Srovnávali-Se-Strejdou-Tak-Si-Zcela-(ne)Logicky-Změním-Příjmení Sennu. Dřív jsem to nepovažovala za až takové vybočování z řady, ale v posledních několika letech jsem skutečně nenarazila na někoho, kdo by měl na Sennu stejný názor jako já (trochu se nabízí otázka, nakolik je to ovlivněno filmem, který o něm vyšel).

2. Nesnáším filmy o jakýchkoliv formulových závodech. Vzhledem k jejich kvalitě, pokud jste aspoň některé viděli, je tohle myslím pochopitelné.:D Nicméně ze stejného důvodu se, na rozdíl od ostatních, ani trochu netěším na film Rush. A chce se mi ho vidět tím méně, čím více ukázek z něj se ke mně dostane. Třeba zrovna teď posledně se mi chtělo upřímně zvracet nad hláškou "I'm quicker than all of you." "Fine. Then let's race.". No a navíc nijak extra nemusím ani filmy Rona Howarda obecně. Takže Rush má pro mě zatím vystavenou stopku.

...chtěla jsem napsat jedno hodně sprosté slovo, které se skládá z tvaru slovesa "vylízat" a hanlivého označení pro pozadí, ale nevyšly mi znaky, a taky jsem si řekla, že bych asi byla zbytečně příkrá - výlet to byl pěkný a nakonec jsem vlastně díky němu i odmaturovala, protože jsem o něm psala ve slohovce. Takže jelikož se tento víkend jede právě v Monaku (a já budu opět v práci, takže už asi popáté ten závod neuvidím), rozhodla jsem se zaprvé podělit se o zážitky a za druhé si uplivnout nad tím, jakou jsem měla smůlu - ti z vás, co tenhle blog čtete a byli jste někdy v Monaku ať už se šárkou nebo na vlastní pěst, jistě mé rozhořčení pochopíte, až porovnáte.:D

Zatímco 1. května, kdy má výročí Senna, mě celkem nechává chladnou, Gillesovo výročí naopak každý rok prožívám. Když se podíváte na jeho statistiky, právě tenhle jezdec je důkazem toho, že závodnickou legendu nedělají úspěchy, ale umění na trati. Rest in peace, Gilles! Legends never die.

"Of course I say what I think. I always have, even if it upsets people like Ecclestone and Balestre. Why should I be afraid of them? The fans aren't here to see politicians and manipulators. They're here to see Alain and Mario and Carlos and me. I am very secure in my feelings about racing. I make a lot of money from it, but one thing I can tell you for sure: if the money disappeared overnight, I would still be in racing, because I love it. The entrepreneurs would be gone.”

Pěkný závod se spoustou negativních emocí. Takový závěr závodu jsem ještě neviděla, a že už jsem jich viděla dost a dost. Ale popořádku.

Už to Alonsovo odstoupení. Nevím, jestli to bylo přání jeho nebo týmu, jestli zajet do boxu nebo ne, ale Fernando není ten, kdo by neměl ve zvyku přít se s týmem, pokud dostane jasný příkaz, takže budeme předpokládat, že k žádnému konfliktu nedošlo. Extra velký ťukanec to nebyl, a v takových chvílích nemá jezdec šanci zjistit, jak moc velké je poškození – od toho tam taky dřepí závodní inženýři, že. Takže první chyba na straně týmu, že nevzali Alonsa okamžitě do boxů, ale evidentně se chystali zůstat na trati ještě po dvě kola, než trať oschne, a vzít to při jednom. Jenže každý není Nick Heidfeld, aby s ulomeným křídlem odjel 20 kol v kuse. Alonso ani Ferrari nejsou žádní nováčci, tak by snad sakra měli vědět, že takhle poškozené křídlo se spíš dříve než později utrhne. Nakonec to ještě dobře dopadlo, že nesejmul nikoho dalšího.

Čekáte článek, ve kterém shrnu dnešní závod?

No, budou články (jen je otázka kdy), přinejmenším o té hydrofobii, kterou evidentně v F1 trpí více lidí, než je zdrávo. Ale dneska pouze krátce konstatuju, že výsledek je sice super, ale byl by ještě víc super, kdyby Vettel nebyl na stupních nebo byl Fernando první.:D Takhle je to milý výsledek, ale žádný důvod k dlouhému juchání.

Jediný - ale místy velký - důvod k juchání pro mě bylo dnes tohle:

Chtěla jsem nějak navázat na vlnu top 10 favoritů, ale jelikož jsem už kdysi měla problém dát dohromady aspoň top 5, bylo mi jasné, že nemá cenu se snažit. Jo, kdybych měla dát dohromady žebříček nejmíň oblíbených jezdců, to už by šlo lépe.:D Ale nakonec jsem se tedy rozhodla pojmout článek tak, jak je naznačeno v nadpisu - tedy těším/netěším.

Těším se na...

...na své oblíbené tratě - zejména na Kanadu. A jako každý rok u toho budu fňukat, proč jen tam nemůžu být a slibovat si, jak budu šetřit jako divá a jednoho dne si tenhle sen určitě splním.

Zmatky a čachry okolo sedaček v Marussii a Force India jsou asi tím nejméně vtipným a nejotravnějším divadlem, které jsme v posledních letech mohli o zimní přestávce vidět. Tak strašně otravným, že mi přišlo mrháním času se jimi dále zabývat. Tohle divadlo už je nedůstojné jak pro týmy, tak pro jezdce. Stejně, jak vidíte, mi to nakonec nedalo. Protože jedna věc mi v tom všem uniká. Teda, vlastně dvě. Ale jedna víc.

Už minulou sezónu jsem si říkala, jestli jsou nové týmy dobré taky k něčemu jinému, než k tomu, aby překáželi při předjíždění o kolo zpět a aby jezdci z top týmů testovali svou trpělivost (a někdy ukazovali svoje hulvátství). Bez podpory automobilky se v F1 horko těžko něco dokazovalo už před deseti lety, a v současnosti už je pak tahle snaha úplně o ničem – zvlášť když se automobilové společnosti jedna po druhé hezky v rámci úspor pakují pryč. Jediný soukromý tým, který má nějakou historii, je Williams – a i v tomhle případě nebýt poslední sezóny, kdo ví, jestli bychom se s ním ještě letos znovu na roštu shledali. Sauber se tak docela počítat nedá, neboť Peter Sauber předával BMW tým s tím, že jde do důchodu. Že to BMW vzdá takhle rychle, čekal málokdo.