Pěkný závod se spoustou negativních emocí. Takový závěr závodu jsem ještě neviděla, a že už jsem jich viděla dost a dost. Ale popořádku.

Už to Alonsovo odstoupení. Nevím, jestli to bylo přání jeho nebo týmu, jestli zajet do boxu nebo ne, ale Fernando není ten, kdo by neměl ve zvyku přít se s týmem, pokud dostane jasný příkaz, takže budeme předpokládat, že k žádnému konfliktu nedošlo. Extra velký ťukanec to nebyl, a v takových chvílích nemá jezdec šanci zjistit, jak moc velké je poškození – od toho tam taky dřepí závodní inženýři, že. Takže první chyba na straně týmu, že nevzali Alonsa okamžitě do boxů, ale evidentně se chystali zůstat na trati ještě po dvě kola, než trať oschne, a vzít to při jednom. Jenže každý není Nick Heidfeld, aby s ulomeným křídlem odjel 20 kol v kuse. Alonso ani Ferrari nejsou žádní nováčci, tak by snad sakra měli vědět, že takhle poškozené křídlo se spíš dříve než později utrhne. Nakonec to ještě dobře dopadlo, že nesejmul nikoho dalšího.

Čekáte článek, ve kterém shrnu dnešní závod?

No, budou články (jen je otázka kdy), přinejmenším o té hydrofobii, kterou evidentně v F1 trpí více lidí, než je zdrávo. Ale dneska pouze krátce konstatuju, že výsledek je sice super, ale byl by ještě víc super, kdyby Vettel nebyl na stupních nebo byl Fernando první.:D Takhle je to milý výsledek, ale žádný důvod k dlouhému juchání.

Jediný - ale místy velký - důvod k juchání pro mě bylo dnes tohle:

Chtěla jsem nějak navázat na vlnu top 10 favoritů, ale jelikož jsem už kdysi měla problém dát dohromady aspoň top 5, bylo mi jasné, že nemá cenu se snažit. Jo, kdybych měla dát dohromady žebříček nejmíň oblíbených jezdců, to už by šlo lépe.:D Ale nakonec jsem se tedy rozhodla pojmout článek tak, jak je naznačeno v nadpisu - tedy těším/netěším.

Těším se na...

...na své oblíbené tratě - zejména na Kanadu. A jako každý rok u toho budu fňukat, proč jen tam nemůžu být a slibovat si, jak budu šetřit jako divá a jednoho dne si tenhle sen určitě splním.

Zmatky a čachry okolo sedaček v Marussii a Force India jsou asi tím nejméně vtipným a nejotravnějším divadlem, které jsme v posledních letech mohli o zimní přestávce vidět. Tak strašně otravným, že mi přišlo mrháním času se jimi dále zabývat. Tohle divadlo už je nedůstojné jak pro týmy, tak pro jezdce. Stejně, jak vidíte, mi to nakonec nedalo. Protože jedna věc mi v tom všem uniká. Teda, vlastně dvě. Ale jedna víc.

Už minulou sezónu jsem si říkala, jestli jsou nové týmy dobré taky k něčemu jinému, než k tomu, aby překáželi při předjíždění o kolo zpět a aby jezdci z top týmů testovali svou trpělivost (a někdy ukazovali svoje hulvátství). Bez podpory automobilky se v F1 horko těžko něco dokazovalo už před deseti lety, a v současnosti už je pak tahle snaha úplně o ničem – zvlášť když se automobilové společnosti jedna po druhé hezky v rámci úspor pakují pryč. Jediný soukromý tým, který má nějakou historii, je Williams – a i v tomhle případě nebýt poslední sezóny, kdo ví, jestli bychom se s ním ještě letos znovu na roštu shledali. Sauber se tak docela počítat nedá, neboť Peter Sauber předával BMW tým s tím, že jde do důchodu. Že to BMW vzdá takhle rychle, čekal málokdo.