katf1: Na "vždyť jsi ho neznala osobně" apod. jsem úplně alergická. Když spadlo letadlo s hokejisty, máma se mě ptala, kdo z našich tam byl, já to ani nedokázala říct a rozbrečela jsem se, tenkrát mi řekla něco jako "prosímtě"... Jenže člověk s těmi kluky prožívá tolik věcí, fandíme jim, přejeme úspěch, smutníme, když se nedaří... Smrt Honzy Marka pro mě byla hrozná, já mu fandila tolik let a opravdu si s ním prožila strašně věcí a jak píšeš, že jsi měla stejný pocit, jako když umřel tvůj známý, pro mě je to stejné. Jako kdyby umřel někdo, koho dlouho znám. A vlastně s Julesem je to stejné, jako když mi loni umřela kamarádka. U ní si totiž pořád neuvědomuju, že už tu není a že se to fakt stalo. S Julesem to mám zatím stejně..