Že včerejší závod Indy500 dopadl pro fanoušky Fernanda dost bídně (a to je ještě slabý popis celé té frustrující situace), s tím už bohužel nic neuděláme. Ale moc mě těší, jaké skvělé přijetí se Fernandovi dostalo a jak si ho všichni pochvalují. Samo za sebe mluví, že jedna z prvních věcí, na kterou se ho po odstoupení ze závodu ptali, byla, jestli se plánuje příští rok vrátit. Na internetu jsem našla tento článek Gregga Doyela, který nejenom vystihuje, proč byla i přes protesty motoru Honda mise Indy500 nakonec úspěšná, ale i že Fernando uznání soupeřů a fanoušků nedostal zadarmo.
Dva týdny jsme ho s kamerami a mikrofony všude sledovali. Když Fernando Alonso něco řekl, slyšeli jsme to. Když něco udělal, viděli jsme to. Nemohl se před námi schovat. Nedovolili jsme mu to.
Ale tohle se mu nějakým způsobem podařilo udržet v tajnosti.
Alonso mluvil s médii po skončení 500 mil v Indianapolis 2017, komentoval své naprosto neodpovídající 24. místo v cíli, když oznámil, že ještě jednu věc musí udělat, ještě jednu věc by nám chtěl říct.
Alonso sáhl pod stůl a vytáhl překvapení - malou modrou krabičku mléka. Vítězové Indy 500 pijí mléko - překvapivý letošní vítěz Takuma Sato si v té době už na trati přihnul z lahve mléka a zbytek na sebe vylil - ale to se normálně netýká jezdců na 24. místě. Jenže na celém případu Alonso nebylo nic normálního. Takže vypil čtvrt litru mléka, zatímco celá místnost vybuchla smíchy.
"Poslední věc." řekl Alonso, "Díky pro všechny novináře. Nevyhrál jsem, ale trochy mléka se napiju. Pronásledovaly jste mně po dva týdny každou minutu, ale já jsem si to užil. Díky za to, jak jste mně přijali."
To ale není důvod, proč je Alonso hvězda. Je hvězda, protože je sakra dobrý závodník, dvojnásobný šampion Formule 1, který v neděli debutoval na oválech a čtyřikrát se probojoval k prvnímu místu, strávil 27 kol ve vedení, než to ve 180. kole zabalil jeho motor.
V tom ale netkví důvod jeho popularity. Talent a osobnost jsou dvě rozdílné věci a Alonso je na světové úrovni v obou těchto kategoriích. Na začátku týdne dštil američan Graham Rahal síru směrem na Alonsa, prohlásil, že ani on, ani další závodníci si nepřejí, aby přivandrovalec z F1 závod vyhrál. Ale Rahal si nakonec nedokázal pomoci a zjihnul.
"Doufám, že se vrátí." řekl mi.
Zdá se, že si ho lidi oblíbili, řekl jsem.
"Rozhodně." řekl Rahal.
Proč mají lidi Alonsa rádi? Byl by tu jeden příběh:
Předtím, než se Alexander Rossi stal velkou osobností amerických závodů. předtím, než vyhrál Indy500 v roce 2016, byl jenom malý pan Nikdo ve světě Formule 1. Nedostal pořádnou příležitost zazávodit si, jenom sem a tam si přičichl k pár závodům. Poprvé startoval ve VC Singapuru v roce 2015. Před závodem za ním přišel jediný závodník a řekl mu, aby si tuhle zkušenost užil.
Byl to Fernando Alonso.
Ale tohle není pohádka pro děti. Je skvělé, že má Fernando Alonso takové kouzlo osobnosti, ale v neděli nejvíce záleželo na charismatu, který má za volantem. A přísahám vám, že ho má vrchovatě. S trochou štěstí by závod vyhrál, ale Alonso měl smůlu na jeden ze špatných motorů, kterými Honda své jezdce zásobila. Devět motorů během května přišlo v Indy vniveč, a to včetně motorů dvou potenciálních vítězů - Ryana Hunter-Reaye a Fernanda Alonsa.
Alonsův motor to vzdal ve 180. kole, kdy se z něj vyvalil šedý dým a Alonso musel svůj vůz odstavit. Ale před tím nešťastným koncem Alonso na trati řádil, závodil stejně, jako jiný slavný španělský sportovec, Seve Ballesteros, kdysi hrál golf. Ballesteros byl kreativní a nebojácný, ale buďme upřímní - on jenom odpaloval golfový míček.
Alonso při svém debutu na oválech překračoval rychlost 370 km/h. Jednu chvíli jel příliš zeširoka a ve 176. kole předvedl manévr, že zkušení novináři v media room jenom zalapali po dechu.
Začalo to jednoduchým předjetím, Alonso vyjel na vnějšek, aby se dostal před Tonyho Kanaana na 6. místo, ale dokázal Kanaana předjet tak rychle, že měl na dostřel i JR Hildebranda. Alonsovo rozhodnutí bylo: "A tak co sakra už." Vydal se Hildebranda vyzvat na souboj, ze kterého se nakonec rozhodl stáhnout.
Bylo vidět, že si Alonso zvyká. Když závod začal, jeho neznalost IndyCar byla markantní a zahrnovala jeden úžasný vývoj - Alonso se kvalifikoval pátý, ale první zatáčku projížděl šestý, jelikož ho okamžitě předjel Hildebrand. V druhém kole už byl Alonso devátý, protože netušil, co má dělat.
V počátcích závodu ztrácel Alonso pozice po každém restartu, ale brzy se zorientoval. Poté, co většinu závodu odjel mezi první pěticí, ztratil několik pozic v posledních 40 kolech. Ale to byl záměr.
"Šetřil jsem přední gumy." řekl, "Věděl jsem, že závod se bude rozhodovat v posledních šesti, sedmi kolech."
Bohužel v nich nebyl. Poté, co jeho motor shořel a jeho oranžový vůz Andretti Autosport číslo 29 musel zastavit na kraji tratě, dostalo se mu od publika ovací ve stoje. Získal si je, stejně jako si získal ostatní závodníky, ty závodníky, kteří si nepřáli, aby vyhrál.
Když bylo po všem, Alonso prohlásil: "Děkuju Indianapolis, děkuju fanouškům. Nejsem Američan, ale jsem poctěný, že jsem tu mohl závodit." Také nám řekl, že když poprvé projížděl kolem věže a "uviděl jsem číslo 29 na jejím vrcholu, doufal jsem, že to někdo z týmu vyfotí, protože tenhle obraz chci mít doma."
Potom už jen popíjel své mléko, mluvil nádherně špatnou angličtinou a zamířil z pódia a skrz dveře přímo do osobního prostoru Helia Castronevese. Castroneves, který skončil druhý poté, co nedokázal předjet Takumu Sata, čekal na svou tiskovku a tvářil se vážně. Trojnásobný vítěz se ale začal usmívat, jakmile Alonsa uviděl, poklepal mu na hrudník a řekl jedno slovo: "Bueno."
Alonso pak už odešel, golfový vozík ho odvážel zpátky do garáže. Už bez ochraného overalu, v čepici a se slunečními brýlemi projížděl Alonso anonymně davem. Ještě před hodinou bylo jeho jméno ve světových trending topics na Twitteru. Teď to byl jenom nějaký chlap, co projíždí na golfovém vozíku davem, dokud se jeden z fanoušků nepodíval pozorněji a nezakřičel tak nahlas, aby to všichni slyšeli: "Vrať se brzy, Fernando!"
Ano, prosím. Příští rok tu bude víc mléka, Fernando. Celý karton s tvým jménem.