Kdo byl dřív kdo

Tak, pokud se nepletu, máme tu poprvé článek na přání. Nejsem si úplně jistá jeho formou ani poskytnutými informacemi, ale zadání znělo zhruba tak, že by měl článek stručně obsáhnout, jak se proměňovaly názvy a majitelé současných soukromých týmů cca od roku 2000 - vzniklo to vlastně z toho, když jsem se s kamarádkou bavila o ustavičném přeprodávání bývalého Jordanu, a že vlastně už ani nevím, který tým to je dnes. Předem upozorňuju - ač jsem se snažila být stručná, je to sakra dlouhé...:D

První desetiletí nového tisíciletí se toho v F1 semlelo tolik, že jenom vyjmenovat všechny změny v jednotlivých sezónách by bylo na samostatný článek. Mimo jiného bylo toto desetiletí obdobím definitivního ústupu ze slávy soukromých týmů. Kvůli těmto takzvaným "menším" týmům se bilo na poplach už od první poloviny desetiletí, kdy postupně začaly buď krachovat, nebo je přebíraly velké automobilky. Ekonomická krize tomu pak dala korunu tím, že i většina automobilek začala z F1 houfně utíkat. Automobilky se nyní pomalu do F1 vrací zpět, soukromé týmy ale, zdá se, mají "své" období opravdu za sebou. Pokud nepočítáme McLaren, který navázal úzkou spolupráci s Hondou a zatím v ní hodlá vytrvat, zůstává posledním snaživcem, který se aspoň občas podívá na stupně vítězů, Williams, ale i s tím to bylo ještě nedávno opravdu hodně špatné. Přitom nebýt soukromých týmů, ostatní týmy by kolikrát neměly ani s čím závodit (narážím na recyklování součástí nebo dokonce i celých vozů Arrows a Toyota).

V roce 2000 najdeme ve statistikách ještě spoustu týmů, které lze označit jako soukromé, namátkou Jordan, Sauber, Arrows, Prost, Minardi, BAR... Z těchto týmů dnes už funguje pouze Sauber, a i ten měl krátké intermezzo s automobilkou; když Peter Sauber odešel do důchodu, prodal tým automobilce BMW. BMW bylo ale jedním z těch, kteří se rozhodli kvůli ekonomické krizi odejít, a tak se Sauber rozhodl radši penzi zrušit, než aby nechal svůj pracně budovaný tým zaniknout.

I když se nyní projevuje, že bez Ferrari, které Sauberu dříve krylo záda ve velkém a prakticky si z něj udělalo B tým, je to přece jen velmi těžké.

Do určité míry podobný přístup zvolil i Ross Brawn, když převzal tým po prchající Hondě. Brawn GP se stal ve své kratičké historii skutečně úkazem v závodním poli a získal hned v první sezóně titul mezi jezdci i mezi konstruktéry. S postupující sezónou šla sice jejich forma víceméně do kopru, v první půlce sezóny si ale vybudovali takový náskok, že se už nikomu nepodařilo je překonat.

Abychom se dostali k jádru pudla, jak to tedy bylo s přebíráním starých týmů, jimž spousta dnešních týmů vděčí za své účinkování?

Nejjednodušší je to s týmem Arrows. Ten po sezóně 2002 skončil a žádný kupec se pro něj nenašel. Jak jsem ale zmínila, vozy se v upravené podobě na trať ještě podívaly – nejprve je jako potenciální náhradu pro svůj tým koupil Paul Stoddart (Minardi), v roce 2006 s nimi vyjel tým Super Aguri, který nezvládl do VC Austrálie připravit vlastní vozy.

Ve zmiňovaném roce 2000 zažíval konec svého zlatého věku tým Jordan. Vybavujete si poslední sezóny (2003 – 2005) tohoto týmu, který soupeřil o poslední místo s Minardi a jehož vozům se přezdívalo samozápalné šodó? (To jsem si nevymyslela, tak je opravdu pojmenovali redaktoři F1 Racingu.) A věřili byste tomu, že tento tým na přelomu tisíciletí bojoval o titul?

Právě Jordan, respektive pozůstatky tohoto týmu, byly onou "horkou bramborou", kterou si následující majitelé neustále přehazovali sem a tam. Prvním kupujícím se stal kanadský byznysmen Alex Shnaider a tým byl přejmenován na Midland F1 Racing. Peníze ale došly takovou rychlostí, že ještě před koncem sezóny 2006 byl tým znovu prodán, tentokrát společnosti Spyker Cars, a poslední tři závody odjel pod názvem Spyker F1. Ani Spyker se ale v F1 dlouho neohřál, naštěstí pro tým byl třetí kupující zatím taky posledním kupujícím. Byl jím Vijay Mallya a Force India je s námi i přes nemálo útrap dodnes.

Dalším pánem na holení je Alain Prost, respektive jeho tým pojmenovaný jednoduše Prost. Alain měl se svým týmem velké plány, ale nakonec nepřečkali ani pět sezón – po založení v roce 1997 se klidili ze scény už v roce 2001. Stalo se tak po vleklých finančních problémech, když Prost přišel o svého hlavního sponzora Gaulois a vzniklou finanční díru už nedokázal zalepit. Shánění peněz samozřejmě nijak nepomohly celkově mizerné výsledky. Stejně jako Arrows, ani o tým Prost nikdo z kupců nestál, i když se objevily jisté snahy na troskách obou těchto týmů založit tým nový. Tomu ale učinila přítrž FIA.

Tým, který si taky jistě mnozí dobře pamatují, i když ze startovního roštu zmizel už před 10 lety (vlastně letos je to už 11!), je Minardi. Italský tým, za nějž v jeho počátcích jezdili výhradně italští jezdci, se do pamětí fanoušků zapsal především jako zkouška ohněm pro mladé talenty – své kariéry v něm začínali Giancarlo Fisichella, Fernando Alonso, Mark Webber a Jarno Trulli. Paul Stoddart, který tým převzal po jeho zakladateli Giancarlu Minardim, byl velmi schopným šéfem i obchodníkem a v porovnání s ostatními majiteli soukromých týmů je jeho schopnost udržet tým nejen naživu, ale i v přízni fanoušků, skutečně obdivuhodná. Jméno "Minardi" se mezi fanoušky zapsalo tak silně, že když byl tým v roce 2005 prodán, podepisovali fanoušci petici, aby nový tým aspoň symbolicky zachoval ve svém názvu staré jméno. A teď kvízová otázka – jestlipak si vzpomenete, kdo byl tím kupcem? Není to asi nijak těžké uhodnout, Minardi posloužilo jako základ pro založení B týmu společnosti Red Bull – a Torro Rosso bylo na světě. Itálie jako Itálie. (A jestli si teď nemůžete rychle vybavit, z jakého týmu tedy vzešel tým Red Bull, tak vězte, že to byl Jaguar.)

Zbývají nám poslední dva týmy, které nás provázeli většinou těch posledních 15 let a které to také neměly nijak jednoduché. Začněme od známějšího a oblíbenějšího Benettonu. I zde se jedná o krátký příběh – po sezóně 1995 odešlo z Benettonu 14 lidí do Ferrari, byli mezi nimi především Michael Schumacher, Ross Brawn a Rory Byrne. Z potápějícího se týmu se pokusil zachránit i Flavio Briatore, který byl v roce 1997 odejit a nahrazen Davidem Richardsem, pozdějším šéfem týmu B.A.R. (Richards měl vůbec skvělý talent nachomýtnout se vždycky k potápějícím se projektům a nezachránit je). Benetton byl na přelomu tisíciletí ale koupen automobilkou Renault a s ní se vrátil i Briatore. Jak to bylo dál, to si jistě trochu pamatujete. Musím ale vypíchnout další zajímavé provázání s týmem B.A.R. – Briatore, vždycky myslící hodně dopředu, se velmi záhy zbavil Jensona Buttona, který byl tehdy velmi oblíbeným mladým talentem. Spousta lidí Briatoremu tento krok vyčítala. Nahradit budoucího šampióna tím španělským cucákem z Minardi? O dva roky později se Briatore se širokým úsměvem ptal novinářů, jestli si pořád ještě myslí, že nahradit Buttona Alonsem byla chyba.

No a dostáváme se k poslednímu názvu na seznamu, British American Racing neboli BAR, později B.A.R. Původně se jednalo o společný projekt Jacquese Villeneuva a Craiga Pollocka, a i když tento článek se snaží příliš nezabředávat do období před rokem 2000 (už tak je to příšerně dlouhé), tak je na místě zde říct, že vznikl na troskách jiného soukromého týmu – Tyrellu. BAR by se ale také mohl klidně na počest Villeneuva jmenovat "jak si zničit kariéru snadno a rychle", jelikož Pollock nebyl vhodným týmovým šéfem a Jacques nebyl vhodnou týmovou jedničkou. David Richards se sice pokusil tým překopat a pro sezónu 2004 to skutečně vypadalo, že se mu daří, další sezóna ale znamenala vyeskalování rozporů uvnitř týmu. Navíc restrikce vůči tabákovým společnostem přinesla to, že hlavní zaštiťovatel týmu, British American Tobacco, se rozhodl z F1 vycouvat a tým prodat dodavateli motorů, automobilce Honda. A o tom, jak to dopadlo s Hondou, už byla řeč...