Trapasy a selhání 2

Jelikož předešlý článek na toto téma se setkal s poměrně nadšenými ohlasy a někteří mě žádali o pokračování, rozhodla jsem se vyhovět.:) Člověk si aspoň uvědomí, kolik vtipných situací a momentů stihl za těch pár let zapomenout...:D Bohužel to bude ve většině případů tentokrát bez videí, buďto vůbec neexistují, nebo se nedají dohledat.:/

1) Příliš málo místa na nohy
Jezdci F1 jsou nejen rok od roku mladší, ale také rok od roku menší a hubenější (což jde možná ruku v ruce). Jenson Button se svými 182 cm je dost možná nejvyšším jezdcem v poli - abych pravdu přiznala, jsem líná to teď zjišťovat.:) Už před deseti lety byli menší a lehčí jezdci preferovanější - jako ideální příklad poměru váhy a výšky byla dávána jezdecká dvojice Renaultu Giancarlo Fisichella a Fernando Alonso. A že s vysokými jezdci se příliš nepočítalo bylo patrné hned ze dvou případů, které přišly v relativně krátkém časovém sledu po sobě.
Prvním z nich byl koncem sezóny 2002 Justin Wilson. Dnes jméno známé z IndyCar, tehdy začínající ucho, kterému dal tým Minardi možnost otestovat jeden z jeho vozů. V sezóně se tehdy na poslední dva závody pakoval pryč Alex Yoong (ten si možná zaslouží své okénko ve třetím díle, pokud nějaký bude), ale i když s Wilsonem byl tým spokojen a chtěl ho angažovat, celá věc narazila na zásadní problém - do závodního monopostu se Justin se svými 193 cm zkrátka nevešel. Pro další sezónu mu proto Minardi nechalo postavit šasi speciálně upravené na jeho výšku, ale i tak bylo mezi ostatními závodníky vidět, že Justinova hlava vyčuhuje z monopostu o něco výš, než hlavy ostatních. Je otázka, jestli u Jaguaru měli prozíravější konstruktéry nebo to byl záměr, ale když v půlce sezóny 2003 nahradil Wilson v Jaguaru vyhozeného Pizzoniu, žádný problém s vtěsnáním se do kokpitu nebyl.
Druhým případem byl Alexander Wurz. Je pikantní, že kdyby McLaren netrval skálopevně na tom, že svého testovacího jezdce nikam nepustí, nahradil by Pizzoniu on. McLaren měl vůbec k Wurzovi velice zvláštní přístup - v roce 2005 měl Wurz velmi blízko k podpisu smlouvy s Red Bullem, a i když k podpisu nakonec nikdy nedošlo, konstruktéři McLarenu odmítli vyvíjet vůz speciálně pro Alexovu výšku (186 cm). Wurz ale u McLarenu nakonec zůstal - byl testovacím a záložním jezdcem, který se do vozu neměl šanci vejít. Proto ani nemohl nahradit zraněného Juana Pabla Montoyu, když to bylo potřeba (legendární úraz na tenise).

2) Bacha, v celém vesmíru se krade
Monako 2004 byl jeden z těch mála monackých závodů, kdy se diváci nemuseli ukousávat nudou. V tunelu boural Fernando Alonso, došlo tam i k velmi kontroverzní kolizi mezi Schumacherem a Montoyou, Satův motor zadýmil půlku tratě... A malá kolize se přihodila i Christianu Klienovi. Tým Jaguar, za který tehdy Klien jezdil, nechal v rámci propagace filmu Ocean's 12 osadit nosy svých vozů diamanty - cena každého byla 140 000 liber. Diamanty se na vozech i helmách od té doby ještě stále objevují, ale ne na tak blbých místech, jako je nos monopostu.

Klien v zatáčce Loews v podstatě jen tak lehce ťukl do bariéry... A diamant se už nikdy nenašel. Tým počítal i s variantou, že diamant někdo odnesl neúmyslně - zkrátka si chtěl z tratě odnést suvenýr a nevšiml si, že se suvenýrem bere i drahokam za statisíce. Tak či onak, diamant se objevit nepodařilo.

3) Pryč s tím nýmandem
Pokud byste se zeptali fanoušků F1, jestli by měla být Pastoru Maldonadovi odebrána licence, mnozí by jistě neváhali a souhlasili. Ve srovnání s Judžim Idem je ale Maldonado hodný chlapeček z nedělní školy.
Ide přišel do F1 v roce 2006 s odvážným (a k záhubě předurčeným) projektem Super Aguri. Už jenom okolnosti vzniku této stáje jsou poněkud komičtější - sice se primárně mělo jednat o B-tým Hondy (aneb sražte Arrows se starou Hondou, Super Aguri je hotové), jedním z důvodů vzniku týmu ale byla také snaha udržet v F1 japonského miláčka Takumu Sata. Vedle něj byl angažován Judži Ide, jelikož Honda si přála pokud možno co nejvíce japonský tým. SA do sezóny 2006 vstupovala se 4 roky (!) starým poupraveným vozem Arrows, účast v šampionátu si musela vyhádat u ostatních týmů (především s Midlandem) a všechno se šilo neuvěřitelně horkou jehlou. Takuma Sato byl zkušený i talentovaný závodník, jeho parťák Judži Ide byl ale tragicky nezkušený, přitom na nováčka hodně starý (31). Celou svou závodní kariéru strávil v Japonsku, kde na žádné oslnivé výsledky nedosáhl. V Bahrajnu, kde se tehdy začínalo, zela mezi ním a Satem propastná díra, závod nakonec ani nedokončil, v Malajsii nedojel kvůli závadě. V Austrálii už sice dokázal svůj vůz dostat do cíle, za celý víkend stihl ale vyrobit tolik jezdeckých chyb, že šéf týmu Aguri Suzuki už tehdy naznačil, že jestli se Ideho výkony nezlepší, převezme jeho místo testovač Franck Montagny. Ide na kritiku odpověděl tak, že v dalším závodě málem přizabil Christijana Alberse. To už se do celé situace vložila FIA, které došla trpělivost, a hned po závodě odebrala Idemu superlicenci.

4) Speedova interesantní historka
Na závěr si dáme takovou malou perličku pro zasmání. Scott Speed byl jedním z mnoha talentů Red Bullu a také jednou ze snah o sblížení F1 a USA. Dopadlo to vlastně stejně, jako veškeré podobné snahy - tragikomickým vystoupením, které nikoho nepřesvědčilo. F1 moc ne a Američany už vůbec ne. Ale Scotty se nám aspoň do živého vstupu pochlubil tím, jak vyvinutý je v určitých partiích. A vy si teď můžete představovat, kolikrát vidíte jezdce bavit se v paddocku, a kolikrátpak se asi baví o podobných prasárničkách. Korunu tomu dává ta Liuzziho dodatečná otázka: "Jak takhle?"

Video bohužel nejde vložit, takže si ho musíte rozkliknout z tohoto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=WePGY5-Plcs