Trapasy a selhání

Některé si možná vybavíte, některé už možná ne. Něco byl fail jezdce, něco byl fail týmu, ale vždycky to byla vlastně ohromná sranda. Pro tenhle článek jsem se inspirovala hned ve dvou ohledech - tím prvním je, že stále dokoukávám sezónu 2005, a zjišťuju, že všemožná selhání byla tehdy častější, než si člověk vybavuje. No a pak jsem se také snažila najít něco, co by tragikomičností (teď už bohužel jenom tragičností) překonalo Hondu (nepíšu McLaren, protože si myslím, že letošek jde především na triko dodavatele motorů, nikoliv samotného týmu). Smutné na tom je to, že ani tomu Minardi se to nepovedlo.

1. Příliš předčasná radost
Začneme lehce mimo F1. Především proto, že když se řekne "ostuda jezdce", už asi navěky se mi vybaví tohle. Určitě si na Björna Wirdheima aspoň někteří z vás vzpomenou, pokud sledujete Super GT, v posledních dvou sezónách se mu povedly i celkem slušné výsledky. Krátce po roce 2000 byl sledovaným mladým talentem, u něhož bylo jen otázkou času, kdy podepíše s některým z týmů F1 - zvláště poté, co naprosto ovládl sezónu Formule 3000 v roce 2003. Nejblíže k podpisu měl v případě Jaguaru v roce 2005, Jaguar byl ale tehdy prodán Red Bullu a ten měl velký zástup vlastních mladých jezdců. Od té doby už o Wirdheima nikdo z F1 zájem neprojevil.
Moment, který tu pro vás vypichuju, je rovněž notoricky známý. VC Monaka 2003, Wirdheim až příliš si jistý svým náskokem, a Nicolas Kiesa přichází k vítězství, ani sám asi neví jak. Mimochodem, právě Nicolase Kiesu pak upřednostnilo před Wirdheimem Minardi, když ve stejné sezóně hledalo náhradu za Justina Wilsona, kterého k sobě přetáhl Jaguar jako náhradu za vyhozeného Antonia Pizzoniu (o kterém bude řeč hned za chvíli).

2. Jak efektivně pohřbít kariéru
Antonio Pizzonia podepsal se stájí Jaguar v roce 2003 smlouvu poté, co předešlou sezónu zapůsobil v testech pro stáj Williams. Jeho závodní výkony byly ale tak příšerné, že se ho tým zbavil ještě před koncem sezóny. Z 11 závodů jich Pizzonia 7 nedokončil (zčásti se jednalo o jezdecké chyby, z části o technické závady), v těch, které dokončil, nezískal jediný bod, jeho výkony v kvalifikacích také za moc nestáli, a třešničku na dortu tomu nasadil ve chvíli, kdy v rámci propagační akce rozflákal Jaguar S-Type R (cenu si klidně vygooglete nebo se spokojte s konstatováním, že nebyla nízká) ve chvíli, kdy na místě spolujezdce seděl jeden z redaktorů Autocaru. F1 Racing ho tehdy ve svém pololetním hodnocení zařadil na beznadějně poslední místo.

3. Nejsmutnější způsob získání prvního (a posledního) pódiového umístění
Už podle nadpisu v tomhle případě možná některým z vás zapálilo, že bude řeč o Tiagovi Monteirovi a neslavné VC USA.

Když nad tím tak přemýšlím, tak VC USA 2005 je možná jediný fail, který se svým rozměrem může rovnat tomu zmiňovanému McLarenu... Akorát už se to podruhé neopakovalo. Michelin po téhle blamáži jenom sklopil uši, sbalil fidlátka a na konci sezóny se pakoval z F1, až se mu za patami prášilo. A teď doufá, že tenhle lapsus je už odpuštěný, a hlásí se zpátky do hry. Osobně jsem pro - Michelin měl vždycky měkčí pneu, které byly tím pádem rychlejší, ale zase byly náchylnější k poškození, což nakonec ve vyeskalované podobě vedlo k právě VC USA. Michelin byl ale zároveň jedinou volbou pro týmy ze středu pole a špičky mimo Ferrari. Druhý dodavatel Bridgestone vyráběl totiž primárně právě pro rudé, což byl jeden z důvodů, proč všechny týmy postupně utekly k Michelinu.
Člověk by řekl, že z takového pódiového umístění nemůže mít jezdec ani pořádně radost, protože Monteira v tomto případě prakticky nikdo neohrožoval - Ferrari bylo daleko vepředu a Minardi naopak daleko vzadu, Narain Karthikeyan také nebyl tím úplně nejsilnějším týmovým kolegou. Navíc atmosféra byla více než naštvaná a hutná. Ale kdepak Tiago. Ten si z třetího místa udělal malou soukromou párty pro sebe a své mechaniky.

4. Traťoví zaměstnanci na baterky
Protože když se kousek od nás stane těžká nehoda, při které navíc začne hořet motor, tak necháme jezdce, až se vyprostí sám, a auto, až dodoutná, že jo. To má logiku. V hlavní roli Narain Karthikeyan a skupina neschopných Číňanů.

5. Zabít nebo přiotrávit?
Gianmaria Bruni naskočil do F1 v roce 2004. Bylo to období, kdy se v posledních dvou týmech, tedy Jordan a Minardi, střídali jezdci jako na běžícím pásu, každou sezónu byla nová dvojice, a byl to trochu zázrak, když ve stejném složení sezónu i dojela. Dvojce "Bumi a Bruni" (jak se Brunimu a jeho týmovému kolegovi Zsoltu Baumgartnerovi přezdívalo) se to kupodivu povedlo. Ale že si Bruni s mechaniky od Minardi užil své.
O Brunim se rozhodně nedá říci, že by jeho vystoupení bylo nějakým zklamáním, s tou plečkou stejně nic moc dělat nešlo, a že Baumgartner získal ve VC USA 2004 bod bylo především zásluhou toho, že se zrovna jemu nepodělalo auto. Stále je mi líto, že na youtube není úžasný moment z už bohužel nevím jaké VC, kdy Brunimu špatně utáhli kolo a tým ho poté, co se kolo pochopitelně odkoulelo po trati pryč, volal Bruniho do boxů. Asi mu v tu chvíli už trochu ruply nervy, protože příkře odvětil: "What? Fuck you!"
Můžete se ale pokochat ohnivou show, kterou Brunimu přichystali jeho mechanici v Monze a po které musel Bruni vyhledat lékařskou pomoc, protože se nadýchal zplodin.