Schumacher se vrhal na řízky

Našla jsem jeden hodně starý článek z Ringu, o který se s vámi musím podělit.:)

Pavel Boháč (63) z Pražma pracoval třicet let v dole. Jeho velkou vášní však byla technika a auta, takže nad nabídkou dělat mechanika ve formuli 1 nezaváhal. Brzy se proslavil i svým kuchařským uměním. Řízky z pánvičky mu odebírali i bratři Schumacherové.

Málokterý z obyvatel beskydské vesničky Pražmo by v Pavlu Boháčovi hledal výjimečného muže. Označili by ho za svérázného chlapíka a pohodáře, který to občas žene po horských cestičkách i stopadesátkou a dokáže si získat respekt. Překvapeni jsou, teprve když zavítají do jeho staré roubenky vyzdobené fotografiemi slavných jezdců, věnci ze závodů a podpisy těch, které znají jen z televize.
"Celý život jsem žil v Ostravě. Jakmile jsem se stal důchodcem, začal jsem zlobit, manželka se se mnou rozešla, a já se odstěhoval do téhle krásné chaloupky." ukazuje Pavel Boháč svůj příbytek z roku 1871, kde už třináct let nachází útočiště před ruchem automobilových závodů i okolního světa. Ještě na šachtě dostal nabídku pracovat na lodi a krátce nato přijal místo automechanika. "Bez váhání jsem volil auta a pak mě jezdec Tomáš Karhánek přetáhl k formuli 3 jako svého mechanika. Tehdy to bylo jednoduché. S autem se nic moc dělat nemuselo, k motoru se nemohlo, protože byl zaplombovaný. Postupně se ale závody zrychlovaly a technika se blížila alchymii. Předek auta je jen 16 mm nad vozovkou a zadek do třiceti. Pak stačí, aby byl v létě rozehřátý asfalt, udělaly se bubliny, nalepily se na spodek, zvedly ho a můžete točit volantem, jak chcete, ale kola jsou ve vzduchu. Tohle jsem řešil ještě u Andrého Fibiéra, který mi dal na památku svůj věnec. Pak ale přišli mladí kluci vyučení v oboru a já se staral hlavně o organizaci a zázemí."

Z dob junáka byl Pavel Boháč zvyklý uvařit chutné jídlo prakticky v jakýchkoliv podmínkách a nic nebránilo tomu, aby to zkusil i v depu. "Zatímco závodníci jiných týmů jedli studené pokrmy, Tomáš Kahránek si pochutnával na českém knedlu-vepřu-zelu." Jezdci ostatních stájí brzy přilákala vůně jídla a počet strávníků se rozrůstal doslova ze dne na den. "Chodil za mnou Tomáš Enge, abych mu udělal nějakou domovinu. Nakoupil jsem ryby a drůběž a vařil mu nudličky a přírodní filé. Kuchtil jsem podle toho, zda bylo před, nebo po závodech. Ve středu, kdy se nejezdilo, jsem mohl udělat knedlíky a brambory, ale ne moc. V pátek, kdy už jsou tréninky, jsem připravoval těstoviny a zeleninové saláty. Těch mohli kluci sníst, kolik chtěli. Aby měli zpestření, udělal jsem jim i zeleninový dort. Jednou zaběhli do lesa a přinesli mi košík poddubáků, tak jsem je usmažil s vajíčkem." vzpomíná.
Českou kuchyni Pavel Boháč zkoušel i na zahraničních jezdcích. Náš národní pokrm však ochutnali jen jednou, přišel jim příliš tučný. Zato na samotné knedlíky nedali dopustit. "Ze začátku si mysleli, že je to buchta, ale brzy si na ně zvykli. Dánského závodníka Jakobsena jsem je dokonce musel naučit ohřívat.

Třeba Němci mou práci brali jako recesi, protože jsou zvyklí všechno kupovat, což já nikdy nedělal. Na jednu večeři jsem ručně připravil osmdesát bramborových knedlíků." listuje Pavel Boháč sešítkem, v němž má napsané každé jídlo, počet osob, pro něž vařil, i to, co komu nejvíce chutnalo. "Ralf Schumacher si zamiloval řízky. Jednou se přihnal ze závodu, křičel, že má hrozný hlad, a vrhal se po nich holýma rukama rovnou do pánvičky. Stejně se chová i na dráze. Chce jet rychle za každou cenu, když do něčeho práskne, je mu to jedno, však to někdo zaplatí." vzpomíná na svého souseda z depa. Zato jeho staršího bratra Michaela hodnotí jako zodpovědného kliďase, který na sobě hodně pracuje. Když přijde řeč na děvčata motající se kolem závodníků, vrtí Pavel Boháč hlavou. "Snaží se klofnout nějakého jezdce, ale ti špičkoví se zlákat nenechají. Z přízně dívek většinou těží mechanici a lidé z týmu." Sami jezdci prý mají krušný život. "Každý večer se konal nějaký večírek, mohl jsem vypít a sníst, co jsem chtěl, ale piloti formulí se alkoholu dotknout nesměli, vydatných jídel také ne a před děvčaty se měli na pozoru. Navíc museli jít brzy spát, na jejich kondici záležel výkon následující den." vysvětluje Pavel Boháč, který si zatím užívá zaslouženého důchodu. Nevylučuje však, že třeba nevyužije nabídky nějakého týmu.