Moji nejoblíbenější jezdci F1

Jasně, možná to bude trochu zbytečný článek, ale je to přeci jen už nějaký ten pátek, co jsem se na nějakém svém blogu aktivně věnovala F1, a mnohé z vás jsem v té době ještě neznala, takže jsem si řekla, že by nebylo marné udělat takový přehled jezdců ze současnosti i z historie nedávné i vzdálené, kteří si získali mé fanouškovské srdce. Bude to dost nesourodá squadra...:))

Jacques Villeneuve - Jacquie vždycky a všude první. Byl úplně první jezdec, komu jsem začala fandit, a fandila jsem místy opravdu až fanaticky. Moje současné výlevy ohledně Alonsa jsou vedle toho jenom takový slabý odvar.:D Psal se rok 2001, tedy mi bylo 11 let, a vybrala jsem si ho jednoduše proto, že se mi líbilo jeho jméno. A nejvíc se mi líbily jeho jedovaté, nekorektní, ale často brutálně přesné výpady, zaměřené prakticky na kohokoliv. Ano, Jacques byl a je namyšlený floutek, ale pro mě má své osobní kouzlo a především svou osobní pravdu. Moje oblíbené citáty:
"Pokud je šéf idiot, nikdo nedělá práci dobře. Ale pokud je v práci od 6 ráno do 10 večer, každého to donutí k většímu úsilí. Nikdo si nesmí myslet, že je v práci na prázdninách." (...řekl někdo, kdo odmítl přijít na prezentaci nového vozu, protože začínala v devět a jeho pracovní doba podle smlouvy začínala o hodinu později.)
"Jakmile se dveře jednou otevřou, musíte se do nich nekompromisně natlačit. Druhá šance už nemusí přijít."
"Samozřejmě, je jednodušší jít s davem, držet se na okraji, jen tak si plynout. Ale jestli se necháte strhnout proudem, nikdy se nedostanete do středu dění."

Fernando Alonso - na to, že jsem F1 sledovala už v roce 2001, jsem Fernanda poprvé zaregistrovala až v roce 2004, a to ještě jenom proto, že po krásném souboji mezi Montoyou, Räikkönenem a Schumacherem si všichni dělali legraci, že příští sezónu budou mít všichni smůlu, protože je Španěl zajezdí do země - a hle, ona to byla pravda. Respektive, Fernanda jsem si vlastně všimla už v onom roce 2001, když musel přes půlku okruhu pěšky do boxů, protože v době, kdy se jeho vůz porouchal, byli všichni u těžké nehody Luciana Burtiho a nějakej cucák z Minardi nikoho netankoval - ale to jsem zjistila až později.:) V roce 2005 jsem Fernandovi fandila jako o život, protože Schumi byl prostě už jedna velká NUDA (myslím, že si to všichni umíme dobře představit :D ) a navíc byl pro mě Schumi nepřítel č.1, protože byl nepřítel č.1 pro Jacquieho, kterého jsem v té době bezmezně zbožňovala. Stejně tak jsem Fernandovi fandila i při obhajobě titulu a nějak jsem si na toho mladého Španěláka zvykla. Pak přišlo období, kdy mi byl víceméně putna, paradoxně až do doby, kdy ho všichni začali nenávidět - Spy Gate. Nevím, co se stalo, asi moje slabost pro odsuzované a napadané jezdce... Tehdy jsem si zkrátka Fernanda definitivně zamilovala a drží se mě to dodnes.

Jenom díky němu jsem překonala obrovskou krizi po Jacquesově odchodu, kdy to jednu chvíli vypadalo, že F1 úplně vzdám. Co budu dělat, až odejde do důchodu i Nano, to fakt netuším...

Gilles Villeneuve - moje první setkání s Gillesem proběhlo zhruba takto, ve formě rozhovoru s mojí mamkou:
*ukazuju mamce, komu že to v té nově objevené F1 fandím*
mamka: "Tomu nefandi, ten se ti zabije."
já, totálně nechápavě: "Proooč?"
mamka: "Protože je to stejnej magor, jako byl jeho táta."
Takže, takto jsme se s Gillesem seznámili...:D Jeho oblíbenost nikdy nedosáhla Jacquesovy oblíbenosti, ale z jezdců z "minulých dob" mi přirostl k srdci bezkonkurenčně nejvíc. Zdá se, že on a Jacques nemají vůbec nic společného. Kdo hledá hlouběji, ten ví, že opak je pravdou. Akorát Gilles byl natolik férový a střelený, že nějakou tu vztahovačnost a urážlivost mu člověk snadněji odpustí.:)

Kimi Räikkönen - stejně jako v případě Fernanda, i s Kimim mám takový love/hate relationship. Byly doby, kdy jsem ho upřímně nesnášela, stejně jako byly doby, kdy jsem z něj byla upřímně nadšená. Dnes je to někde na střední, dobré cestě, řekla bych.:D Teď budu asi dost kontroverzní a možná trochu nelogická, ale Kimiho mám ráda především čistě proto, že mezi jezdci vyčnívá - jako člověka bych ho opravdu poznat nechtěla, protože tenhle typ lidí mi nesedí. Ale v rámci sterilního prostředí F1 je osvěžení, které se sice občas opakuje, ale zůstává stále stejné a prostě mě baví. A v neposlední řadě je pro mě symbolem let 2005 - 2007, které jsem v F1 prožívala asi nejsilněji a měla je nejradši.
Mimochodem právě z divokého období onoho love/hate relationship vznikl Mikko, Kimiho milé dvojčátko. Možná vám, kteří jste ještě neměli tu čest, o něm někdy něco málo povím.

Pro další jezdce už nemám až tak velikou slabost jako pro tyto čtyři, ale své místo mezi mými oblíbenci mají i přesto jisté. Jsou to:

Nick Heidfeld - podle mě jeden z nejpromarněnějších talentů.
Giancarlo Fisichella - kdo by neměl rád Fisica? Extra roztomilá mi přijde ta historka, jak Fisico v době svého nástupu do F1 měl tak strašně špatnou angličtinu, že uměl prakticky jen jednu jedinou větu a tu opakoval po každém závodě: "I'm very happy."
James Hunt - to už díky Rush taky všichni víte...:D
Jim Clark
Jody Scheckter
Jacques Laffite
Ronnie Peterson
Jarno Trulli
Eddie Irvine - uzavřeme to asi nejstylovějším a největším bad boyem moderní F1. Vedle facky od Senny a vyhrožování od Panise (schválně, kdopak z vás si tady pamatuje, nebo aspoň slyšel o tom, jak Olivier Panis, jinak velmi tichý a nekonfliktní závodník, řval přes půlku paddocku vztekle na Irvina, že mu "urve palici"?) je mým nejoblíbenějším Irvinovým momentem jeho slovní přestřelka s Rubensem Barrichellem, kdy Rubens poznamenal po jednom Eddieho manévru na jeho adresu, že už asi stárne. Eddie odvětil: "Možná jsem starý, ale nikdy nebudu tak ošklivý, jako Rubens."